Samé sračky, sliz a zápach – to je dnešní doba. Nevím, co si namlouváme – vždyť to víme oba: ty i já.
Na ulicích se všechno hybe. Motory hučí píseň svou. Někomu se to možná líbí, já si zazpívám méně zlou. Třeba o nás?
V pokojíku mám krásné přítmí, rybičky plavou v akvárku a v továrnách výrobci děsu nám chystaj další várku - mobilních pekel.
Sedím u stolu, nohy mrznou. Za oknem padá tmavý sníh. Svíčka nehoří, hudba mlčí, Jen noc přijíždí na saních. Kdopak ji platí?
Za peníze si koupíš všechno: znalosti, pověst, smrt i strach. Což takhle kupovat jen dobré? Životní lásku, štěstí prach… Kolik to stojí?
Hmm …
Na ulici vedle domu stojí žlutá kára. Jen tak stojí – nejezdí. Na to je moc stará.
…dál ne! Ty slova pláčou!
|